Trvalo mi to dlouho než jsem se dostal k tomu abych napsal svou recenzi k pobytu ve Tmě u Vás v Brdském slunci. Ale včera se mi při Zimním Slunovratu v krátké meditaci vybavily určité vzpomínky. Na začátku chci říct, že už jen místo kde se nacházíte bylo pro mě obrovskou radostí, vyrostl jsem v Brdech a v dětství se v místních hvozdech a hlubokých lesích formovalo moje duchovní já nevím jak lépe to říci ;-) Hned po příjezdu když jsem zaparkoval u vás na pozemku mnou prostoupila nádherná atmosféra místa, něco co vyzařovalo z Tebe i místa. Ještě více na intenzitě jsem tenhle klid a mír cítil uvnitř chatky, když jsem naciťoval na místo kde budu týden po tmě. Asi nejvíc mě na začátku nadchlo, že už během rozhovoru jsem cítil, že si budeme rozumět.
Trvalo mi něco málo přes hodinu než jsem se rozhodl doopravdy zhasnout. Pamatuji si jak mi bušilo srdce a že jsem velmi brzy usnul. První den byl plný chaosu, neustále se mi honily myšlenky v hlavě a já si tvořil plán jak si den nebo noc rozfrázovat a dělal si program. Velmi dobrá věc kromě bubínku na který jsem si hrál spolu s chřestidlem které jsem si s sebou přivezl bylo rádio s nahrávkami meditační a relaxační hudby. Rád jsem si pouštěl hlavně indiánskou část a část která byla česky nazpívaná a jen si tak u toho meditoval nebo usínal po obědě. Druhý den se v mnohém podobal tomu prvnímu, stále jsem se nalazoval na matku tmu. Při různých meditacích nebo když jsem si jen tak přemýšlel se mi ještě v hlavě roztáčel pomyslný větrák myšlenek.
Zlomový okamžik byl třetí den, brzy po probuzení po snídani mě ovládl strašlivý pocit bezmoci. Cítil jsem vnitřně, že se něco stalo mému synovi byla to bezmoc která mě nutila nahodit pojistky a rozsvítit. Dokonce jsem chvíli uvažoval, že vyndám z batohu vypnutý mobil a zavolám domu co se stalo, měl jsem v hlavě živé obrazy svého syna v nemocnici. Nakonec jsem nad egem jenž mi tuhle zkoušku přineslo vyhrál. Chodil jsem v chatce do kruhu a už to nemohl vydržet, pak jsem se zastavil a vnitřně jsem rázně přikázal a dost! Najednou bylo ticho, ve mě se to ticho rozlilo jak oceán. Lehl jsem si a usnul, když jsem se pak probral bylo vše tak nějak jiné.
Věděl jsem že mám jistou etapu za sebou.
Další dny, ale i ty dny předtím pro mě byl obrovským průvodcem a přítelem ve Tmě Milan.
Pokaždé se zeptal zdali si chci popovídat a já jsem už po první debatě s ním nikdy neodmítl. Přišlo mi, že jsme na podobné vlně. Mnohokrát mi poradil různé techniky, díky kterým jsem se posunul ve tmě zase kousek dál a vlastně i díky Milanovým radám a návrhům se mi povedlo vyřešit si mnoho osobních věcí, u kterých jsem si nebyl jist jak na to. Někdy jsme si povídali jen tak a někdy mi od něj přišla rada, kterou jsem zrovna v tu chvíli potřeboval a za to mnohokrát obrovské díky. Po třetím zlomovém dnu se mi ve Tmě začalo opravdu otevírat srdce. Čas se zpomaloval, orientace v chatce začala být přirozená a začal jsem mít netopýři sluch. Všechny postřehy jsem se snažil zaznamenávat na diktafon a že jich bylo. Žádné vizuální obrazy ani nic podobného se mi nestalo, ale zažíval jsem úžasné hovory s vyšším vědomím. Dostával jsem odpovědi téměř na všechny otázky přímo do hlavy, nebo do srdce. Při šamanských cestách, bylo vše daleko opravdovější než co zažívám mimo tmu. Dostávaly se úžasné euforické stavy, štěstí, blaženosti a nádhery jen z uvědomění samotného života, samotného bytí. Chatka se pro mne stala šamanskou svatyní v rakytníkovém sadu. Mnohokrát jsem ronil slzy a děkoval, nejen matce zemi se kterou jsem také rozmlouval ale celé galaxii za život na zelené planetě. Ty pocity blaženosti nejdou popsat slovy. To vše ještě protkáno naprosto neuvěřitelnou Milanovo kuchyní, ve které je též mistr a já děkuji za jídelníček jenž jsem si mohl v psané podobě přivézt domu, v mnohých geniálně připravených pokrmech ( hlavně ty božské polévky) jsem se našel a zařadil je do všedních dnů , nesmím zapomenout ani na blahodárné bylinkové čaje které hladili na těle i na duši. Závěrem chci ještě jednou poděkovat Milanovi za vše co pro mě na prvním pobytu ve tmě všechno udělal, ať se vám v Brdech daří a já vím že jsme se neviděli naposledy. Byla to jedna z nejlepších věcí co jsem kdy zažil.
S pozdravem Jirka
