Synchronicita kouzelná. Potřebovala jsem nutně vypnout od kolotoče práce, děti, domácnost. Sebeláska se ozvala a rozkaz zněl jasně . A kde jinde než sama ve t-mě mít víc času na mě. Týden mi přišel kvůli dětem moc (nebo se ego nebo mé vnitřní dítě nebo něco ve mě bálo, kdoví). Náhody prý neexistujou a tak se zrovna uvolnil termín na 3 dny. Zrovna dny, kdy nějaký zdroj doporučoval odpočívat, udělat si víc času na sebe, meditace, moc nejíst…Není tma jako tma a není dovča jako dovča. Pobyt ve tmě má něco do sebe. Neskutečný odpočinek pro tělo i duši. Tedy nejen smích, ale i ozdravný pot a slzy. Zvědomila jsem si pár věcí a ve tmě uviděla mnohé jasněji. Na mou duši kouzelné místo. Vynikající jídlo, skvělý průvodce. Ochota, zajímavé povídání, inspirace. Skvělá možnost spojit pobyt ve tmě i se zpracováním si dalších témat po pobytu nebo před ním kineziologií nebo rodinnou konstelací, to možná příště využiju. Jednou ročně na týden do tmy, to může být mega zajímavé. Eva
Děkuji za možnost strávit týden v absolutní tmě. Děkuji za vynikající péči, skvělé jídlo a inspirativní hovory. Milan vždy ví, o čem má mluvit a na moje otázky odpovídal dřív než jsem je stihla vyslovit. Osobní zážitky ve tmě se těžko popisují slovy a ještě dnes ke mně doznívají. Pro mě byl pobyt jednoznačně pozitivní. Jarka
Jedním slovem bych řekla - úžasné. Byla to skvělá zkušenost a jsem ráda, že po více než 10 letech od chvíle, kdy jsem se o této terapii slyšela poprvé, konečně nazrál čas ji absolvovat.Jelikož věřím, že nic není náhoda, tak se vloni na podzim (2020) ke mně tato myšlenka opět vrátila a já se rozhodla ji uskutečnit a na internetu na mě vyskočilo Brdské slunce. Název i místo mě zaujalo a tak jsem si rezervovala termín hned po Novém roce 2021. Po dvou změnách termínů (asi jsem nebyla tak připravena, jak jsem si myslela :)) se nakonec můj pobyt uskutečnil od 2. do 9.6.2021. Po 9 měsících covidového pracovního turnusu jsem se nejvíc těšila na spánek a také na digitální detox.Mé zážitky nebyly tak intenzivní, jak jsem možná očekávala, ale věřím, že jsem si dořešila své, v posledních 5 letech, řešené otázky. Ego se mě snažilo dostat ven z chatky, ale nakonec se mu to nepodařilo.Po pobytu jsem se cítila jak znovuzrozená, zklidněná a vůbec se mi nechtělo do civilizace. Žádné velké změny se v mém životě neodehrály - zatím. Věřím ale, že vše má ten svůj správný čas.... Lída
Pobyt ve tmě - Harmonizace Duše a Těla, pro mne tzv. Milanovy lázně. :)Děkuji Milane za povídání s Tebou, péči, za výborné jídlo a bylinné čaje.......vše bylo moc příjemné....:)Téma, které se mi ve tmě otevřelo :Ženská energie, rodová linie, lůno Matky Země a znovuzrození....... Děkuji....Také významné ženy Českého národa ( Anežka Česká, Milada Horáková,Božena Němcová) jejich odvaha a vnitřní síla, kterou má každá z nás.... jen ji objevit....Děkuji....Bylo mi zde opět řečeno ( již v roce 2012), že je potřeba, aby Ženy povstaly... ne však v mužských kalhotách, ale v Srdci....přes lásku.....A tímto Ženy vyzývám.....!!!Poslední věta, která mi zněla: " Miluj Život ve všech projevech" .... "Je Darem". DĚKUJI ZA VŠE!!! Květa
Trvalo mi zhruba dekádu, než jsem se přesvědčil, že zvládnu na týden být jen sám se sebou bez všech komunikačních berliček a ve tmě. Což pro člověka beroucího do ruky telefon 150x denně znělo skutečně jako výzva. Ale přál jsem si to v 50tým narozeninám, tak jsem se v lednu vydal do milovaných Brd - se značným respektem a raději s minimálními očekáváními, zda 7 dní dokončím. Nakonec to vlastně ve všech směrech byla velmi pozitivní zkušenost. Milan jako příjemně odosobněný a "nacítěný" průvodce a fenomenální kuchař, skvělý prostor s výbavou na meditaci i tělesnou aktivitu, a hlavně nalezení vlastních odpovědí a utřesení některých otevřených otázek. Povedlo se mi probrat všemi svými důležitými vztahy a otázkami, a k tomu dostat ještě pár meditačních zážitků navíc, desítky barvitých snů a hezkých vizí... Skoro se ani nechtělo na konci zpátky do světla a shonu, který nám pak ztěžuje být hlouběji sami se sebou. A ve chvíli, kdy jsem si potvrdil, že to "skutečné je uvnitř", je pak více příležitostí ke zklidnění něco, co mi může chybět. Jinak hlavním tématem ve tmě pro mne byla "láska", na to téma jsem tam složil několik haiku - ta vtipnější je třeba: "Láska je nejvíc/ ideální platidlo/ víc dáš víc bereš". Jinak z praktických rad doporučím huňaté ponožky místo pantoflí a diktafon, který se naučíte ovládat potmě a usnadní vám zachytit moment a nápad, když se vám nechce jít ke stolu a psát. Takže vzhůru do slunce v Brdech - bude to pro vás určitě zážitek. Petr
Pobyt ve tmě, zde u Milana – Brdské slunce, mohu vřele doporučit. Nejbližší volný termín byly tři dny, a tak jsem neváhala, čekaly na mě. Zdálo by se, že 3 noci jsou málo. Pro někoho moc, někomu málo, jinému akorát. Skvěle pasovaly do mého „timingu“. Byla to pro mě první zkušenost s pobytem ve tmě. Chatka byla pohodlná a bylo tam vše, co jsem mohla potřebovat. Velmi oceňuji vřelý přístup Milana – od prvotního seznámení po rozloučení. Měla jsem všechny potřebné informace, cítila jsem se bezpečně a navíc – „jak v bavlnce“. Milan úžasně vaří a také milé slovo průvodce na cestě tmou se hodí. Jela bych znovu. Je to zkušenost, která má sílu, potenciál vnitřní změny. Tam, kde vody stály – tam se rozproudily. Tu změnu – proces zkrátka pocítíte a nebudete chtít jinak. S díky a vřelým pozdravem,Karina
Na prvním místě musím zdůraznit, že mé rozhodnutí strávit týden ve tmě bylo správné a v mnohém přínosné. V žádném případě to nebyl ztracený čas. Zakusil jsem těžké chvíle a to jak zdravotní tak i psychické ale především chvíle hezké, povznášející, přecházející do euforie.A chtěl bych zdůraznit, že na těch hezkých máš značnou zásluhu Ty osobně a za to bych Ti chtěl ještě jednou poděkovat. Můj návrat do "normálního života" byl jako na houpačce. První týden trochu vnitřní zmatek a útěk od všech a od všeho. Pak postupný návrat k normálu ale cítil jsem v sobě napětí a nervozitu a domnívám se, že i okolí to vnímalo stejně. Nyní již asi týden klid na duši. Vše se uklidnilo i přesto, že svět je na nohou. Vzpomínám tedy s úctou a láskou. Děláš dobrou práci!! Jirka
Ahoj Milane, pár měsíců uplynulo, a tak posílám malou rekapitulaci co se mnou udělal pobyt v tvé chatce. Byla jsem u vás začátkem března a první emoce když si, pořád ještě denně, vzpomenu, je blahodárný klid, teplo, bezpečí....Jo, já vím, že jsem asi měla míň poslouchat mluvené slovo, i tu hudbu a být víc v tichu, páč ego mě teda úplně neopustilo, mám co řešit a nechce se mi do toho, takže jsem teda jen tak nějak vydechla, zapomněla a chvilkama byla.... Příště na tom zapracuju, už mám lehký plán jak na to. Každopádně tobě děkuju za týden na který nikdy nezapomenu a to tvoje skvělé jídlo, ještě umocněné tmou - prostě boží, nezapomenutelné a to mi věř, že jsem tě všem a všude popsala jako Pana kuchaře! Mějte se oba krásně, a doufám, že v předjaří bude na týden chatka zase moje. Moc zdraví, Jana
Když jsem si vybírala svoji tmu, hledala jsem místo, kde budu skutečně sama, ale v bezpečí, kde bude jídlo vařené pro mne a kde bude průvodce, který nebude vnucovat svůj názor a svoje přesvědčení…to co jsem našla, ale těžko popsat, slova jsou někdy tak obyčejná. Místo i samotná chatka vybrané s citem pro svůj účel…dost o samotě a zároveň dost blízko pro pocit bezpečí, čerstvé jídlo a čaje dělané s láskou a Milane Ty, se svojí laskavostí, nenuceností a zkušeností, jako skvělý průvodce…na naše hovory jsem se těšila jako malá holka, stejně jako na objevování jídla v krabičkách.. někdo v recenzích napsal, že tma je taková, jako je člověk sám a s tím musím souhlasit…já jsem našla víc, než bych si kdy dokázala představit a to naladění se na sebe sama si užívám. Praktické rady, které si pro příště připomenu : když si děláš zápisky, tak si nacvič jak ( mám spoustu stran popsaných, ale nečitelných ), vracej věci na svoje místo ( to jsem dělala a všem doporučuji J ) a polička nad umyvadlem je, i když ji nevidíš ( to jsem si připomněla pokaždé, když jsem se praštila do hlavy J )Za všechno děkuji a vrátím se až bude zase můj čas, Jana
Pobyt u vás ve tmě byl super, po návratu domů se cítím stále vyrovnaná a jen tak nic mě nerozhází. Určitě bych tuto terapii doporučila těm, kteří mají jakékoliv problémy a zmatek v hlavě. S pozdravem Šárka
Trvalo mi to dlouho než jsem se dostal k tomu abych napsal svou recenzi k pobytu ve Tmě u Vás v Brdském slunci. Ale včera se mi při Zimním Slunovratu v krátké meditaci vybavily určité vzpomínky. Na začátku chci říct, že už jen místo kde se nacházíte bylo pro mě obrovskou radostí, vyrostl jsem v Brdech a v dětství se v místních hvozdech a hlubokých lesích formovalo moje duchovní já nevím jak lépe to říci ;-) Hned po příjezdu když jsem zaparkoval u vás na pozemku mnou prostoupila nádherná atmosféra místa, něco co vyzařovalo z Tebe i místa. Ještě více na intenzitě jsem tenhle klid a mír cítil uvnitř chatky, když jsem naciťoval na místo kde budu týden po tmě. Asi nejvíc mě na začátku nadchlo, že už během rozhovoru jsem cítil, že si budeme rozumět.Trvalo mi něco málo přes hodinu než jsem se rozhodl doopravdy zhasnout. Pamatuji si jak mi bušilo srdce a že jsem velmi brzy usnul. První den byl plný chaosu, neustále se mi honily myšlenky v hlavě a já si tvořil plán jak si den nebo noc rozfrázovat a dělal si program. Velmi dobrá věc kromě bubínku na který jsem si hrál spolu s chřestidlem které jsem si s sebou přivezl bylo rádio s nahrávkami meditační a relaxační hudby. Rád jsem si pouštěl hlavně indiánskou část a část která byla česky nazpívaná a jen si tak u toho meditoval nebo usínal po obědě. Druhý den se v mnohém podobal tomu prvnímu, stále jsem se nalazoval na matku tmu. Při různých meditacích nebo když jsem si jen tak přemýšlel se mi ještě v hlavě roztáčel pomyslný větrák myšlenek.Zlomový okamžik byl třetí den, brzy po probuzení po snídani mě ovládl strašlivý pocit bezmoci. Cítil jsem vnitřně, že se něco stalo mému synovi byla to bezmoc která mě nutila nahodit pojistky a rozsvítit. Dokonce jsem chvíli uvažoval, že vyndám z batohu vypnutý mobil a zavolám domu co se stalo, měl jsem v hlavě živé obrazy svého syna v nemocnici. Nakonec jsem nad egem jenž mi tuhle zkoušku přineslo vyhrál. Chodil jsem v chatce do kruhu a už to nemohl vydržet, pak jsem se zastavil a vnitřně jsem rázně přikázal a dost! Najednou bylo ticho, ve mě se to ticho rozlilo jak oceán. Lehl jsem si a usnul, když jsem se pak probral bylo vše tak nějak jiné.Věděl jsem že mám jistou etapu za sebou.Další dny, ale i ty dny předtím pro mě byl obrovským průvodcem a přítelem ve Tmě Milan.Pokaždé se zeptal zdali si chci popovídat a já jsem už po první debatě s ním nikdy neodmítl. Přišlo mi, že jsme na podobné vlně. Mnohokrát mi poradil různé techniky, díky kterým jsem se posunul ve tmě zase kousek dál a vlastně i díky Milanovým radám a návrhům se mi povedlo vyřešit si mnoho osobních věcí, u kterých jsem si nebyl jist jak na to. Někdy jsme si povídali jen tak a někdy mi od něj přišla rada, kterou jsem zrovna v tu chvíli potřeboval a za to mnohokrát obrovské díky. Po třetím zlomovém dnu se mi ve Tmě začalo opravdu otevírat srdce. Čas se zpomaloval, orientace v chatce začala být přirozená a začal jsem mít netopýři sluch. Všechny postřehy jsem se snažil zaznamenávat na diktafon a že jich bylo. Žádné vizuální obrazy ani nic podobného se mi nestalo, ale zažíval jsem úžasné hovory s vyšším vědomím. Dostával jsem odpovědi téměř na všechny otázky přímo do hlavy, nebo do srdce. Při šamanských cestách, bylo vše daleko opravdovější než co zažívám mimo tmu. Dostávaly se úžasné euforické stavy, štěstí, blaženosti a nádhery jen z uvědomění samotného života, samotného bytí. Chatka se pro mne stala šamanskou svatyní v rakytníkovém sadu. Mnohokrát jsem ronil slzy a děkoval, nejen matce zemi se kterou jsem také rozmlouval ale celé galaxii za život na zelené planetě. Ty pocity blaženosti nejdou popsat slovy. To vše ještě protkáno naprosto neuvěřitelnou Milanovo kuchyní, ve které je též mistr a já děkuji za jídelníček jenž jsem si mohl v psané podobě přivézt domu, v mnohých geniálně připravených pokrmech ( hlavně ty božské polévky) jsem se našel a zařadil je do všedních dnů , nesmím zapomenout ani na blahodárné bylinkové čaje které hladili na těle i na duši. Závěrem chci ještě jednou poděkovat Milanovi za vše co pro mě na prvním pobytu ve tmě všechno udělal, ať se vám v Brdech daří a já vím že jsme se neviděli naposledy. Byla to jedna z nejlepších věcí co jsem kdy zažil.S pozdravem Jirka
Svůj první pobyt ve tmě jsem pojala dost racionálně. Hluboký spánek, studená sprcha, jóga, dýchání, spánek, jídlo, zapsat si deníček, co dělám, co se mi zdálo a co budu dělat a zase jídlo a spát a jídlo a teplá sprcha, olejíček (jiná vůně, než na kterou jsem běžně zvyklá, abych měla na tmu voňavou vzpomínku) a spát... A tak trochu popřemýšlet, co jsem to vlastně chtěla v sobě řešit...Je zajímavý, že to chaotické klubko všelijakých myšlenek, které se během dne v hlavě namotává, se ve tmě zmenší jen na několik málo (asi nejdůležitějších) témat. Byla to výzva, byla to touha prostřednictvím tmy získat odpovědi...A co jsem získala? Nádherně jsem si odpočinula. Tři dny permanentního spánku a i v dalších třech, když se mi podařilo usnout, probudila jsem se v krásném rozpoložení. Posunula jsem sama sebe zase o kousek dál, zvádla jsem v naprosté pohodě něco, co bylo do té doby nepředstavitelné. Opravdu nikdy jsem nezažila tak dlouhodobý pocit klidu a pohody. Chatička v Brdském slunci je oáza bezpečí a ovšem také gastronomického zážitku. To jídlo, to je kapitola sama pro sebe. Milan výborně vaří a jídlo pro mě bylo jedno ze zásadních bodů celého pobytu. Co dobrého mě asi zase čeká? Ochutnávání ve tmě a poznávání, co to asi jím. Trochu ve mně hlodá myšlenka, že mi právě jídlo ubíralo na schopnosti koncentrovat svou pozornost jinam. Ale pro začátek naprosto skvělý komfort. Ale už se ve mně rodí plán. Co takhle zkombinovat tmu s přerušovaným půstem. Moje výzva pro druhé kolo. Už teď se těším. Andrea (46 let, vdaná, 4 děti)
Jak už se tak říká, tma si mě zavolala. Vlastní intuice mě dovedla sem, do Brdského slunce. Přístavu lásky, k otevřenému srdci. Strávila jsem v ní krásných 7 dnů doprovázená Milanem, se kterým jsme se diskuzemi ztráceli v proudění času. Tma mi ujasnila cestu, po které už několik let kráčím. Utřídila myšlenky, uspořádala střípky mé životní mozaiky. Už vím, že tma má mnoho podob a že když budeme v životě ke všemu přistupovat s láskou, láska se nám vrátí. Skrz silné vizuální prožitky jsem po 5 dnech musela ze tmy vystoupit a pozdravit les, konkrétně pak jednotlivé stromy, na které jsem stále krásně napojená. Neuměla jsem si představit, že se v rozjitřeném stavu jen tak vrátím do centra metropole, plné shonu a tak odtržené od přírody. Mám velkou radost, že jsem k sobě byla natolik laskavá a nebála si tmu ukončit po svém. Tma není pro každého a pokud se do ní člověk vydá, měl by mít záměr, nikoliv očekávání. Jen tak může mít možnost poznat světy / zdroj / jsoucno, které pak už navždy bude nosit ve svém srdci. Děkuji Michaela
Byl to můj první pobyt ve tmě. Těšila jsem se na něj a na to, co zde prožiji, aniž jsem se dopředu někoho ptala na zkušenosti. Zcela náhodou jsem si vybrala Brdské slunce, i proto, že slunce miluji a krom toho se mi líbilo, že zdejší chatka je dost prostorná a nabízí i možnosti cvičení (žebřiny jsou zde kromě karimatky na cvičení též J). V den příjezdu jsme měli s Milanem úvodní rozhovor o historii pobytu ve tmě a taky o technických záležitostech týkající se celého pobytu. Milan mě upozornil na určité věci, jako že ve středu bude slyšet siréna (byl první den v měsíci), že okolní lesy jsou ve správě vojáků, tudíž mohu slyšet i střelbu, tak abych se nelekla, že začala válka J, oznámil mi, že strava bude vegetariánská a bude ji vařit on sám…Taky mi řekl pro mě zajímavý pohled na rovnováhu člověka, podle nějž má každý tři důležitá centra v těle, a to mysl, srdce a střevo, a tato centra by měla být v rovnováze. Pak se šlo do chatky, kterou jsem měla možnost si ještě za světla prohlédnout a dostala jsem instrukce k ovládání topení, větrání a dalších věcí a Milan šel dopřipravit jídlo a pití na můj první den a noc. Já si mezitím vybalila jsem věci a prohlédla si zběžně, kde a co najdu. Když se Milan vrátil s pitím a jídlem, odevzdala jsem mu pro jistotu můj mobil. Ukázal mi též, kde najdu jistič, kterým si pak sama vypnu světlo, popřál mi hezký pobyt a zanechal mě mojí tmě. Já poprvé pocítila lehkou paniku, že vlastně vůbec nevím, zda všechno zvládnu v té tmě najít a ovládat tak, jak budu potřebovat. Ale nechtěla jsem zbytečně začátek mého tmavého pobytu odkládat, takže jsem se na chvíli ponořila do sebe a požádala vesmír, aby mi tu pomohl s mým záměrem, s kterým jsem sem šla, a šla poté vypnout pojistky. Zajímavý zážitek, když jsem ze svého těla neviděla ani kousíček. Jako kdyby mé tělo najednou neexistovalo. Oproti obavám jsem vše ve tmě našla a dokázala ovládat, i sprchu a regulaci topení a další. Tak jak jsem si tu odpočinula, to jsem si už léta nedopřála…První dva dny jsem jen odpočívala na sedacím vaku, rozjímala a spala J. Ráno mě nebudil žádný otravný budík (ani jsem vlastně nevěděla, kdy je ráno), a vstávala jsem, až když se mi prostě chtělo. Měla jsem čas na to si promasírovat tělo, v klidu si zacvičit, zatancovat, zahrát si na bubínek či si zazpívat. Nebo jen tak prostě být. Neměla jsem žádné povinnosti, žádný stres, žádný tlak na to někde v určitou hodinu muset být. Mohla jsem se plně věnovat vždy jen jedné činnosti, a vychutnat si tak třeba výborná jídla, které Milan připravoval. Tak dobrou vegetariánskou kuchyni jsem ještě dosud neochutnala. Během pobytu jsem se psychicky zregenerovala, načerpala nových sil, nahlédla do svého nitra a měla možnost více slyšet za toho ticha a klidu ze svého vnitřního světa… Pokud někdy ještě zvolím pobyt ve tmě, rozhodně pojedu sem - Iva
Když jsem o terapii tmou slyšel poprvé, vůbec jsem si nedokázal představit být celý týden sám se sebou, bez kontaktu s okolím, a navíc po tmě. Nicméně nadšení člověka, který mi tehdy líčil úžasný zážitek z vlastního pobytu ve tmě, zasel v mé mysli semínko… A já si začal pohrávat s myšlenkou – Jaké by to asi bylo pro mě?Zvědavost, touha po sebepoznání a rostoucí věk byly nakonec hlavními motivátory u rozhodnutí si „TO“ vyzkoušet. V padesáti by se člověk přece měl alespoň na chvíli zastavit, ohlédnout se za svým dosavadním životem a uspořádat si představy o jeho dalším pokračování.Informací o terapii a poskytovatelích této „služby“ je dnes už na internetu opravdu hodně. Jak si ale vybrat toho správného? Řešení bylo překvapivě jednoduché – stačilo vybírat srdcem.Pobyt ve tmě je rozhodně nezapomenutelným zážitkem a určitě stojí za to si ho alespoň jednou vyzkoušet. I kdybyste neměli jiný cíl, než si odpočinout a dobře se najíst… Ve tmě si totiž chybějící zrakové vjemy váš mozek velmi rychle nahradí zesíleným vnímáním ostatních smyslů – sluchu, hmatu, čichu a v neposlední řadě chuti. Konzumace jídla tak přechází v opravdový kulinářský zážitek, kdy se snažíte bez světla poznat, co jíte. A můžu vám garantovat, že jakýkoliv pokrm si ve tmě vychutnáte daleko intenzivněji než za denního provozu v té nejlepší restauraci.Nejdůležitější je, aby se člověk v místě svého pobytu ve tmě cítil dobře a bezpečně. Zkrátka, aby prostředí i lidé, kteří ho budou na cestě tmou provázet, vyhovovali jeho osobnosti. Já vsadil na intuici během pročítání nabídek. A hned během prvního osobního setkání se svým průvodcem, který mě přijel vyzvednout na nádraží, jsem vnitřně cítil, že jsem si vybral dobře…Při výběru mě oslovil společný životní příběh Milana a Kamily, citlivost, s jakou zasadili chatku pro pobyt ve tmě na okraj zahrady sousedící s otevřenou krajinou Brd, a jak útulně ji vybavili. Příjemné místo nenabízí jen soukromí, ale na mě zároveň působilo i pocitem důvěry a bezpečí. Zřejmě i díky kineziologické poradně v blízkém sousedství, kde paní Kamila praktikuje se svými klienty osobní terapie. Blízkost odborníka totiž odbourala i ty nejskrytější obavy – Co kdyby…? Znáte toho pochybovače, kterého si nosíme každý ve své hlavě.Brdské slunce mi bylo sympatické i tím, že jeho součástí je ateliér, v němž paní Kamila pořádá výtvarné kurzy. S terapií tmou to sice přímo nesouvisí, ale mě je to velmi blízké. A možná i proto jsem se v Ohrazenicích cítil dobře už v okamžiku, kdy jsem si místo pro svoji terapii vybíral. A týden pobytu zde správnost mého rozhodnutí jen potvrdil. Milan se ukázal být nejen skvělým průvodcem, s nímž jsme prodebatovali spoustu témat, ale také výborným kuchařem, který mi poskytl excelentní kulinářský exkurz do světa vegetariánské stravy.Osobní věci, které mi pobyt vyplavil, zde odkrývat nebudu. Prozradím jen, že tma toho odhalí víc než světlo… Každý si neseme svými životy něco, co si zaslouží, abychom si dali do pořádku. I když si třeba myslíme, že my přece máme vše vyřešené a jsme se vším srovnaní. Ani týdenní terapie tmou nevyřeší všechna naše trápení, která jsou většinou zasunutá až někde úplně vzadu. Tam, kam během všedních dní běžně nenahlížíme. Může být ale dobrým startem pro další osobní rozvoj. Cítím, že terapie tmou byla i pro mě jen začátek. A také vím, že pokud si ji budu chtít někdy zopakovat, s důvěrou zvolím opět stejné místo. Robert
Druhý pobyt ve tmě byl pro mě výživný. Hloubka prožitku se mi těžko popisuje. Když jsem vyšla ven, měla jsem za to, že tím to končí. Ne, bylo a je pokračování. První tři dny, resp. noci jsem nemohla spát – stejně tak jako poslední noc ve tmě. Ne z nedostatku únavy, ale intenzivního pocitu, vnímání. Tři týdny uplynuly takovou rychlostí, která mi není doteď jasná. Probíhá intenzivní proces čištění, ne však ryze osobního charakteru. Skoro bych řekla, že je to rodinná očista skrze mě.Tma neznamená se „někam zavřít“, ale nečemu (všemu!) se otevřít.Děkuji Ti za tvou práci, čas a péči, kterou tmě a všemu okolo věnuješ. Vnímám to tak, že je to Tvé poslání. Moc mi chutnalo jídlo, a mrzí mě, že jsem toho snědla málo, resp. že to přišlo nazmar. Příště bych se domluvila na menších porcích. Potřebu jídla jsem neměla takovou, jakou běžně mívám. Karina
Pobyl jsem u Tebe týden po velikonocích, otevřen všemu, co mne snad může při pobytu ve tmě potkat. Hned s prvním zazvoněním u Tvých vrat a setkání s Tebou mi bylo jasné, že recenze v tom dobrém ani trochu nepřeháněly. Takže snad ani nebudu opakovat to, co již napsali jiní – skvělý přístup, Tvoje podpora po celou dobu mého pobytu, senzační strava a mnohé další.Co mne zprvu překvapilo byla Tvá nabídka sdílení. Měl jsem pocit, že to k pobytu ve tmě nepatří. Přesto se ta sdílení ukázala jako nádherně „nakopávající“ a „průvodcovská“ k dalším prožitkům. Za Tvá slova Ti děkuji a pomáhala stejně jako samotná tma.O svých prožitcích zde psát nebudu, protože je má stejně každý jiné. Snad jen několik hesel, se kterými žiji i nadále a která chci sdílet: 1)„Mysl dokáže vyplnit jakýkoliv prostor“ – obzvláště to platí ve tmě, kde je prostor jako malířské plátno otevřený našemu tvoření. 2)Chci-li odpovědi, musím přestat myslet“ – o tom už bylo napsáno mnoho knih, ale ve tmě to pro mne byla živoucí pravda. 3)„Vím, že je svět odlišný, než mě celý život učili. Ale je ještě mnohem barvitější, než jsem si dokázal představit“ – a to je výzva pro mnoho dalších pobytů. Už teď se těším… Jaromír
