Když jsem o terapii tmou slyšel poprvé, vůbec jsem si nedokázal představit být celý týden sám se sebou, bez kontaktu s okolím, a navíc po tmě. Nicméně nadšení člověka, který mi tehdy líčil úžasný zážitek z vlastního pobytu ve tmě, zasel v mé mysli semínko… A já si začal pohrávat s myšlenkou – Jaké by to asi bylo pro mě?
Zvědavost, touha po sebepoznání a rostoucí věk byly nakonec hlavními motivátory u rozhodnutí si „TO“ vyzkoušet. V padesáti by se člověk přece měl alespoň na chvíli zastavit, ohlédnout se za svým dosavadním životem a uspořádat si představy o jeho dalším pokračování.
Informací o terapii a poskytovatelích této „služby“ je dnes už na internetu opravdu hodně. Jak si ale vybrat toho správného? Řešení bylo překvapivě jednoduché – stačilo vybírat srdcem.
Pobyt ve tmě je rozhodně nezapomenutelným zážitkem a určitě stojí za to si ho alespoň jednou vyzkoušet. I kdybyste neměli jiný cíl, než si odpočinout a dobře se najíst… Ve tmě si totiž chybějící zrakové vjemy váš mozek velmi rychle nahradí zesíleným vnímáním ostatních smyslů – sluchu, hmatu, čichu a v neposlední řadě chuti. Konzumace jídla tak přechází v opravdový kulinářský zážitek, kdy se snažíte bez světla poznat, co jíte. A můžu vám garantovat, že jakýkoliv pokrm si ve tmě vychutnáte daleko intenzivněji než za denního provozu v té nejlepší restauraci.
Nejdůležitější je, aby se člověk v místě svého pobytu ve tmě cítil dobře a bezpečně. Zkrátka, aby prostředí i lidé, kteří ho budou na cestě tmou provázet, vyhovovali jeho osobnosti. Já vsadil na intuici během pročítání nabídek. A hned během prvního osobního setkání se svým průvodcem, který mě přijel vyzvednout na nádraží, jsem vnitřně cítil, že jsem si vybral dobře…
Při výběru mě oslovil společný životní příběh Milana a Kamily, citlivost, s jakou zasadili chatku pro pobyt ve tmě na okraj zahrady sousedící s otevřenou krajinou Brd, a jak útulně ji vybavili. Příjemné místo nenabízí jen soukromí, ale na mě zároveň působilo i pocitem důvěry a bezpečí. Zřejmě i díky kineziologické poradně v blízkém sousedství, kde paní Kamila praktikuje se svými klienty osobní terapie. Blízkost odborníka totiž odbourala i ty nejskrytější obavy – Co kdyby…? Znáte toho pochybovače, kterého si nosíme každý ve své hlavě.
Brdské slunce mi bylo sympatické i tím, že jeho součástí je ateliér, v němž paní Kamila pořádá výtvarné kurzy. S terapií tmou to sice přímo nesouvisí, ale mě je to velmi blízké. A možná i proto jsem se v Ohrazenicích cítil dobře už v okamžiku, kdy jsem si místo pro svoji terapii vybíral. A týden pobytu zde správnost mého rozhodnutí jen potvrdil. Milan se ukázal být nejen skvělým průvodcem, s nímž jsme prodebatovali spoustu témat, ale také výborným kuchařem, který mi poskytl excelentní kulinářský exkurz do světa vegetariánské stravy.
Osobní věci, které mi pobyt vyplavil, zde odkrývat nebudu. Prozradím jen, že tma toho odhalí víc než světlo… Každý si neseme svými životy něco, co si zaslouží, abychom si dali do pořádku. I když si třeba myslíme, že my přece máme vše vyřešené a jsme se vším srovnaní. Ani týdenní terapie tmou nevyřeší všechna naše trápení, která jsou většinou zasunutá až někde úplně vzadu. Tam, kam během všedních dní běžně nenahlížíme. Může být ale dobrým startem pro další osobní rozvoj. Cítím, že terapie tmou byla i pro mě jen začátek. A také vím, že pokud si ji budu chtít někdy zopakovat, s důvěrou zvolím opět stejné místo. Robert
