Trvalo mi zhruba dekádu, než jsem se přesvědčil, že zvládnu na týden být jen sám se sebou bez všech komunikačních berliček a ve tmě. Což pro člověka beroucího do ruky telefon 150x denně znělo skutečně jako výzva. Ale přál jsem si to v 50tým narozeninám, tak jsem se v lednu vydal do milovaných Brd - se značným respektem a raději s minimálními očekáváními, zda 7 dní dokončím. Nakonec to vlastně ve všech směrech byla velmi pozitivní zkušenost. Milan jako příjemně odosobněný a "nacítěný" průvodce a fenomenální kuchař, skvělý prostor s výbavou na meditaci i tělesnou aktivitu, a hlavně nalezení vlastních odpovědí a utřesení některých otevřených otázek. Povedlo se mi probrat všemi svými důležitými vztahy a otázkami, a k tomu dostat ještě pár meditačních zážitků navíc, desítky barvitých snů a hezkých vizí... Skoro se ani nechtělo na konci zpátky do světla a shonu, který nám pak ztěžuje být hlouběji sami se sebou. A ve chvíli, kdy jsem si potvrdil, že to "skutečné je uvnitř", je pak více příležitostí ke zklidnění něco, co mi může chybět. Jinak hlavním tématem ve tmě pro mne byla "láska", na to téma jsem tam složil několik haiku - ta vtipnější je třeba: "Láska je nejvíc/ ideální platidlo/ víc dáš víc bereš". Jinak z praktických rad doporučím huňaté ponožky místo pantoflí a diktafon, který se naučíte ovládat potmě a usnadní vám zachytit moment a nápad, když se vám nechce jít ke stolu a psát. Takže vzhůru do slunce v Brdech - bude to pro vás určitě zážitek. Petr
