Příčina jejich nemocí spočívá v jejich negativních myšlenkách a pocitech, které když patřičně odbourají, tak se uzdraví. Přesto se však dohledávání psychické příčiny dětských nemocí trochu liší od dohledávání příčin nemocí dospělých.
U malých a mladších dětí, které jsou na rodičích závislé, je jejich nemoc odrazem prostředí a vztahů, ve kterých se dítě nachází. Může se jednat o rodiče, prarodiče, školku, školu, kamarády.
Malé dítě, jedná instinktivně a nepřemýšlí o psychice. Prostě jedná tak, jak cítí. Jestliže se v jeho okolí v souvislosti s dítětem vyskytne něco, co není vyvážené, může dítě onemocnět, nebo dítě v nějaké oblasti svého života není šťastné.
Mnohdy bývají nemoci dětí spojeny s nevyřešeným problémem jednoho z rodičů. Kdy například je maminka hodná, snaží se být nekonfliktní, i když by si situace vyžadovala ráznější řešení. Pak může mít problém se zlobivým synkem, který jí ukazuje její slabou stránku a chce jí tímto naučit, ne agresi, ale sebeprosazení a důslednosti při ukazování hranic.
Hranice u malých dětí jsou velmi důležité pro jejich budoucí vývoj, postupně s věkem hranice uvolňujeme a vedeme dítě k samostatnosti.
Maminky, které se bojí o své děti přenášejí strach na ně a dítě si následně vypěstuje alergii, časté rýmy apod. K zamyšlení stojí maminky, které sice v dobrém úmyslu straší své děti větami, například: nelez tam- spadneš, nechoď tam- nastydneš, neber to do ruky- něco chytneš… Neuvědomují si, že tímto své dítě programují a pak se tak opravdu může stát. Co takhle dítě naučit zvládat výšky, otužovat ho, či mu zvýšit imunitu změnou stravovacích návyků?
Myslím si, že každý rodič se v rámci svých možností snaží dát dítěti co nejvíce. Mnohdy se příhody vedoucí k nemoci prostě stanou. Nelze hledat viníka, jde o to snažit se najít nápravu tam, kde se již něco pokazilo.
Dále se snažit žít v přítomnosti vědomě, abychom budoucím problémům předešli.
V každém problému s dětmi, je napsáno i jeho vyřešení. Vždy se jedná o nějakou nerovnováhu, např. dítě přeceňuji, nebo naopak nedoceňuji. Dětská psychika je velmi citlivá na zvládání rovnováhy.
Děti, které ještě bydlí s rodiči, ale jsou již ve věku, kdy o sobě mohou rozhodovat sami, by měli být k tomu i vedeny. Nikdo nechce mít dítě závislé na rodičích. Samostatnost a zodpovědnost jsou velmi důležité, i když vidíme, že dítě jde cestou, kterou my bychom nešli. Ale každý se učí po svém a je potřeba to respektovat.
Pro lepší pochopení doporučuji si přečíst příklady z mé praxe, kde na příkladech vysvětluji některé dětské nemoci.
