KAMILY DENÍK Z POBYTU VE TMĚ
Věřím, že si TMA musí každého zavolat. I přesto, že máme chatku na terapii tmou, kterou provozuje můj manžel, mě tma zavolala až po roce našeho provozu. Bylo to v době, kdy jsme měli zdárně za sebou velmi těžké období a potřebovala jsem si především odpočinout. Jiný záměr jsem neměla, což si myslím, že je dobře přistupovat k pobytu, bez očekávání čehokoli.
Odpočinek proběhl a co bylo potom bylo jedno z nejúžasnějších zážitků v mém životě. Dostat se sama k sobě, ke své hluboké podstatě, k informacím, které jsem dostala, to jsem nikde jinde neměla možnost zažít.
Jak nám řekla jedna klientka, když vyšla z naší tmy. Pobyt ve tmě je takový, jaký je sám člověk, zde sami sebe uvidíme takoví, jací jsme.
Věřím, že máme v sobě všichni, co nádherného objevovat. Já osobně jsem ve tmě dostala hodně dárečků. Určitě si pobyt budu pravidelně opakovat a už se na další upřímně těším.
Zde předkládám k nahlédnutí svůj deníček ze tmy. Psala jsem ho někdy jako bych to někomu vyprávěla, někdy jen pro sebe, jak to přišlo…
Kamila
MŮJ DENNÍK Z POBYTU VE TMĚ: 28. 9- 3. 10. 2020- přepis ze sešitu:
První den ve tmě. Nejsem technický tip. Jak zapnout v naší tmě rádio? Jak vypnout kamínka, napravo, či nalevo? Vypla jsem je celé. Až vychladnou uvidím, z horkých se to nedá poznat.
Nechci zde mít dny a noci, jen jeden dlouhý pobyt. Budu dělat vše spontánně, ne že se to v tu dobu dělat má.
Pustila jsem si ventilátor, mám tu přetopeno. Po příchodu jsem spala, pak přišel Milan s jídlem. Nemohla jsem z postele, z únavy. Teď jsem jedla a je to lepší. Ale mám pocit, že zase půjdu spát, přece jenom je tu TMA.
Do tmy jsem nastoupila ve čtyři odpoledne. Spala jsem přerušovaně na jídlo a WC, asi 20 hodin. I na WC jsem se musela dlouho přemlouvat, vůbec mi nešlo hnout s tělem. Když jsem už byla na nohách, tak jsem se i najedla.
Až druhý den po obědě jsem si udělala hezky. Pustila jsem si hudbu, Maoka, sedla si do vaku a vypila kávičku. Potom jsem stále poslouchala hudbu. Nikdy jsem ho neslyšela takto, jen jako kulisu. Pak jsem si udělala masáž růženínovým strojkem od Eli. Je tak hezké si udělat na sebe čas. Jen tak být, neužitečně! Potom jsem se svalila do postele a dýchala jsem při hudbě, meditační.
Když jsem se probrala viděla jsem všude takové světelné žížalky. Skoro jsem měla pocit, že vše osvětlují. Ale trvalo to jen chvilku.
Mám tu mouchu. Milan jí zkoušel vyhnat, byla jsem v koupelně, ale je tu stále.
Moc ještě nechci přemýšlet, víc se snažím o odpočinek těla. Cvičila jsem na krční páteř.
Jsem zvědavá, jak to bude k přečtení.
Jak jsem poslouchala Maoka, tak mi napadlo o tmě:
Tma je žena. Pocitově je to milující matka, dává nám ulevit a spočinout v ní. Po léta byly ženy degradovány, ale to byla i tma. Strašení, přízraky, bubáci, to je proto, že tma je jako žena, jemná. Tma má hloubku a je jen na nás jí projít a procítit, co je uvnitř. Moc se na to těším, i když nic neočekávám.
Zatím řeším tělo…odpočinek.
Taky zkusím chodit bosky. Po úrazu, zlomení prstu, chodím blbě po patě, tak se jdu učit chodit v klidu z Bosonožek.
Učit se správně chodit po tmě, je úkol pro velmi odvážné. :-D Budu v tom, ale pokračovat, když jdu podél stěny, tak už tolik nevrávorám.
Vak na sezení je můj hudební koutek. Poslech hudby, bubnování a tibetské misky z Indie, super.
Třetí den.
Milan přišel dnes dříve. Poznala jsem to.
Okolní zvuky z venku mi dávají pocit, že někde jsem. Ráno víc jezdily auta s lidmi do práce. Kupodivu mi to dává pocit jistoty, že jsem v nějaké realitě.
Začínám vidět obrysy věcí, postel, stůl, žebřiny. Nepravidelně, ne pořád. I jsem zkusila vypnout kamínka, zda to neosvětlují. … Asi třetí oko…
Uvidíme, jak se to vyvine.
Rozjímám o životě, o emocích… vynořují se mi vzpomínky z Indie, moje srdcovka.
Hudba je v těchto prostorech dobrá. Dělá pohodu.
Dneska mi přišlo, že Milan přišel dříve, ale pak jsem pochopila, že jsem spíš déle spala. Je dobře, že si mohu odpočinout.
Pak to na mě padlo…, dneska jsem měla prostě blbej den…
Opět jsem si dělala masáž kameny. Taky jsem se učila chodit, už to bylo lepší a umyla jsem si vlasy.
Čtvrtý den.
Asi by byl lepší diktafon. Napsat tolik zážitků a myšlenek, po tmě je těžký úkol, ještě že tady mám dost času. Událo se dost věcí.
Tma na tři dny, je opravdu jen na odpočinek. Kdo chce víc, tak doporučuji víc dnů. Sice je tu dost času, ale vládne tu i bezčasí, tak tu čas plyne jinak.
Co se týká pocitů. Včera to kulminovalo. To ještě řeším, uvidím. Včerejší výsledek z tohoto, proč si vůbec kazím dny negací? Prožívání bezmoci se mi otevřelo s tím, co se stalo v létě Milanovi…
S tím jsem šla spát.
Jo ta moucha tu pořád občas bzučí, nebo teď už možná ne...
Takže spím a probudí mi bolest na ruce. Kousnul mě komár!!! Slyším ho bzučet. Vymýšlím varianty, co dělat. Vzbudit M. se mi nechce, stejně by ho nemusel najít, jako tu mouchu. Další možnost to vydržet a být jeho potravou po zbytek pobytu. Zkuste si to představit, opět pocit absolutní bezmoci. S tím ležím, že tedy asi takto. Ruka mi brní, tak si jí mažu, ale nemám tu nic na kousnutí hmyzem.
Když jsem smířená, tak mi napadlo, asi shůry, že to je moje zkouška. Tak si říkám, že mám pocítit, že jsem byla v negaci, tak jsem si jí ještě přitáhla sem!
Pak se mi vybavil úryvek z knížky Kurandera, co jsem teď četla. Že ta žena dělala zkoušku se zvířetem, že její síla byla silnější, než síla zvířete. Její vnitřní síla tedy.
A jsme u té zkoušky, SÍLA, KTERÉ JSME SE VZDALI… No třeba můžu tu sílu použít?
Ležím a koncentruji se na svoji vnitřní sílu. Říkám jsem silná tak, že si žádné zvíře, co tu je nedovolí se ke mně přiblížit, jsem silná…. Měla jsem pocit své vnitřní síly a jak tak ležím, tak jsem cítila, jak to ze mě jde. No a cítím NĚCO a moje ruka bezmyšlenkovitě okamžitě zareagovala a já toho komára v té absolutní tmě na první ránu zabila. Pro milovníky zvířat to není košer. Ale jeho smrt mi ukázala, jak jsem silná. Děkuji komáre za tvůj život, bylo to velice poučné, asi jeden z největších zážitků.
Ano, mám svou sílu zpět, nepotřebuji bezmoc. A možná je to větší síla, asi ano, než jsem, kdy měla. Od té doby se ani moucha neozvala.
V tu chvíli došlo u mě k rozhodnutí, že jsem silná, velká žena, tedy plně v ženské síle.
Nevím, jak to bude, až vylezu, jak se budu chovat, ale cítila jsem něco velkého, silného a ženského.
Dneska jsem si masírovala pleť růženínem a růžovou vodou. Chodila jsem bosonohou chůzí, už to lépe chápu, asi to chce ještě cvičit. Chodím u stěny.
Myslím, že by si měl člověk dělat hezky. Jeden z hezkých okamžiků je vypít si kávičku a poslouchat hudbu.
Tak tomu bylo i dneska a jak jsem pila, cítila jsem pobídku, zda bych chtěla někam na výlet. Trochu jsem se obávala, abych se uměla vrátit, tak jsem prosila svou Duši a Boha o pomoc.
Měla jsem u toho průvodce, protože mi u toho vyprávěl. Chtěla jsem do doby, kdy jsem byla kněžkou, o tomto životě vím, ale ne detaily. Mohla jsem se ptát a průvodce mi to řekl a také mluvil o té dívce, ženě, jako ty…
Byla jsem na kraji moře. Byla jsem dítě, okolo byly jiné děti, jakoby formou školky- základky. Učily nás. U moře jsme každý den, ráno i večer. Jedno jsme vítali a s druhým se loučily ( noc a den). Dělaly jsme to i jako dospělé (střední škola), ale to už jsme věděly, že tím neuctíváme jen noc a den, ale i ženský a mužský princip.
Jako děti jsme se učily o rostlinách, kamenech, energiích a jejich působení, ale spíš hrou a osobním naciťováním, pochopením. Třeba jsme vše ochutnávali a nechali na sebe působit.
Odcházela jsem ve 14. letech. Určovalo to to, že jsem dostala menstruaci. Byl pak rituál a lehká zkouška.
Pak jsem do 17. let byla se staršími kněžkami, jednou z nich byla i má matka. Byly 3-4. Zde jsme se učily více o energiích a jak na sebe vzájemně působí.
V 17. letech jsem si vzala muže. Byl to dohodnutý sňatek, ale věděla jsem, o tom z doby před tou inkarnací, takže jsem byla spokojená. Byli jsme vládnoucí třída a museli jsme žít a brát mezi sebou. Měli jsme jiná těla než lidé, to pro to. Nevládli jsme silou, ale moudrostí.
Také jsme vybírali děti z lidí podle jejich vyzařování a učili je to, co sebe. Ženy být ženou a muže být mužem. Muži byli pak jakoby starostové a jejich ženy léčitelky.
Hlavní úkol ženy je být ve své hloubce a tuto hloubku předávat svému muži, jeho určení myšlenky a směr. Muž není ze svého principu schopen jít do takové hloubky jako žena, on je ten, co mu žena dá přinést na světlo, pro svět. On ženě zase přinese ze světa zabezpečení.
Když by žena byla i trochu v mužské energii, nemůže jít do hloubky, je to už na povrchu. Muž, když sám je v ženské energii přestává zářit! Je to o převládající energii v ženě i v muži. Je to jen o respektování druhu energií. Proto byli všude vládci, ale ženy byly ty, co jim dávaly moudrost. Muž dává ženě ukotvení v realitě, žena je jako tma, bezčasová, beztvará a hluboká s napojením. Jako pravá hemisféra. Teď to již chápu vnitřně. V jednoduchosti to popsat je těžké.
Ještě jsem měla jednu otázku, ale cítila jsem v hlavě, že se musím vrátit nazpátek. Uvidíme, co bude dál.
Je noc, čtvrtá. Zdál se mi sen o výkalech a o mrtvolách v rozkladu. No nic moc. Když se to zdá ve TMĚ a nejde, nechci si rozsvítit!
Tak jsem přemýšlela o poselství toho. Asi mi to přišlo něco říci. Tématem toho bylo ROZKLAD. Ano rozklad je součást života, tak jako tvorba a ten kdo chce TVOŘIT musí chápat i aspekt rozkladu. Je jedno co tvořím. Je pravda, že já jsem byla zaměřena na tvorbu a rozkladu jsem se snažila někdy zabraňovat. Nevím, co mi to přinese, ale vím, že to byla silná informace o životě. O principech, jak to funguje.
A ještě mi napadá: Rozklad musí být dokonalý, aby se daly stavební části použít pro novou TVORBU! Tak to funguje, princip VESMÍRU.
Jinak večer jsem si promluvila s mým duchovním průvodcem Izajášem. Nebylo to poprvé, ale takové jasné, co a jak. Co se týká vztahu s M. a teď ten sen. Asi ta nemoc, muselo vše projít zmarem a rozkladem. Uvidíme, co bude dál. Ještě mi napadlo, že mám asi v sobě nějaké nefunkční věci, které musím zjistit a nechat projít tímto procesem. Abych si mohla postavit z toho něco nového.
ŽIVOT JE NEUSTÁLÝ KOLOBĚH ZMARU A TVORBY…
Pátý den
Po probuzení jsem dostala impuls k pokračování cestě ŽENY.
SHRNUTÍ: Žena je mocná tvůrkyně ve své ženské síle, ale protože tvoří, musí přijmout i sílu destrukce a zmaru.
Pokračování tohoto: Aby to vše bylo k nejvyššímu dobru a správně, musí být ŽENA ve své plné LÁSCE. Přimělo mi to k meditaci a správné slovo je: ODDÁNÍ SE LÁSCE. Tak to je žensky přijatá láska- v oddání se jí. Cítila jsem se naplněna. Cítila jsem touhu spojit se s Vesmírem - Bohem. Oddáním se naplněné ženy láskou. Asi to není stejné jako u muže.
Cesta mne jako ŽENY je v lásce a v posvátné ženské sexualitě. Odtud ženy čerpaly zdroje svého poznání, své síly, svého propojení se s jinými světy, s Bohem, s Vesmírem a možná i s Budhou… Skrze splynutí ženské a mužské energie. Skrze ženský orgasmus lze prozkoumávat Vesmír- Boha. Proto byl sex degradován na plození dětí. Bylo to tak, ale ve starém mužském světě. Dnes nastává doba přijetí nových energií muže a ženy.
Muž a žena o sebe nepečují, oni si v lásce dávají. Je to dobrovolné z lásky a musí to být vyvážené. Nelze si vynucovat péči od druhého.
Svět se napravuje do rovnováhy skrze ženu a muže. V lásce se nemůže ublížit i když jsme ve své plné síle.
Přijde mi, že mám ještě hodně plánů a čas se mi zde chýlí ke konci. Čas tu vlastně není, jen volný prostor. Tma nám dává to, co by měla dávat ŽENA.
Tak doufám, že píšu na prázdnou stránku. Byla jsem ztlumit topení. :-)
Tma- ŽENA.
Bezčasovost, svoboda, uvolnění, věnovat se svým potřebám, naslouchat svým pocitům, vnitřní svět.
Ve tmě ženy poznají svou ženskou podstatu. Muži svou vnitřní ženu, citlivost.
Ve tmě je obsaženo všechno, je to jako vesmírná cesta a v té lze vidět v hloubce podstatu toho co v životě řešíme.
Tma nás sama vede naším tempem a dává nám vše podle našich vlastních schopností vše pochopit a pak integrovat do svého života.
Není to jen o popisu, je to o prožitku hloubky, o vnímání krásných pocitů. Být sám v sobě a tam si to užívat. Není to nuda, ta je na povrchu, je to zde plnost vnitřního života.
Přišla mi informace, že TMA, nevím, jak to je jinde, tato TMA, tento prostor má svého duchovního průvodce. Pomáhá nám s tím, že vše zde zvládneme ku našemu prospěchu. Každý to má individuálně. Myslela jsem, že to je žena, ale prý je MUŽSKÉ PODSTATY, je to jako v životě. Dává nám impulzy a UKOTVUJE NÁS v realitě. Jako muž má ukotvovat ženu. Tyto prostory jsou budovány k pochopení, sebe pochopení. Jsou podporovány, ZHŮRY.
Jsou proto v péči a ochraně, vždy jsou vybráni průvodci. Nebo průvodce, který má tento prostor na starosti. S Boží ochranou pro všechno.
Ptala jsem se na jméno, což jsou určité vibrace. Tato tma se jmenuje LUCIANA.
Průvodce se jmenuje JUSTILIÁN. Musím si zjistit, co tato slova znamenají.
Ptám se jich, kdyby byla ještě jiná chata? Bude mít jiného průvodce a jiné jméno TMY.
Je zajímavé, že tu nemám žádné vizuální vjemy. Vnímám jen tmu a svůj vnitřní svět. Nic okolo.
Vnímala jsem vnitřním zrakem včera svůj minulý život, třeba krásu oblečení. Slavnostní bylo bílé splývavé, vyšíváno zlatem. V oblečení se držel charakter energií.
Pak bylo denní, to si každá žena zdobila sama podle svého vyzařování a nálady. Tak se i nosilo, aby podpořilo energii.
Ale, že bych tu viděla, to, že bych viděla něco zde, to tedy nevidím. Tedy mimo začátek, kdy jsem viděla obrysy věcí. Ale možná jsem o to přestala jevit zájem , když se mi otevřel vnitřní svět. Chtěla jsem jít do sebe a možná by mi to odvádělo od vnitřních prožitků.
Nevím.
Uvažuji, zda toto, alespoň já přečtu, neb jak píšu rychle HRABU. To jsem zvědavá.
Sotva jsem dosnídala, tak přišel Milan s obědem. Nějak ty dny rychle utíkají. Ale je dobře, že hodně spím, asi tedy. Nevím čas.
Celé odpoledne jsem kreslila dárky a vzkazy ze tmy, pro své blízké.
Každý den kreslím ještě jeden obrázek, jsem zvědavá, jaké budou.
Byla jsem na pět nocí, jednu mám tedy ještě přede mnou.
Příchod trochu dřív než klienti a trochu déle odchod. Zítra po tmě mám kurz, tak končím takto.
Byla jsem přihlášená už o prázdninách, ale kvůli tomu, co se stalo Milanovi to padlo. Teď vypadla paní, tak jsme to využila. Jinak je pořád plno.
Co mi přinesla tma?
Sebepoznání, hloubku a nové informace. Určitě půjdu znovu, už snad na těch sedm nocí.
Mám tu své rituály v péči o sebe, tak doufám, že v tom budu pokračovat. Také jsem dneska odpoledne tančila na INDICKOU hudbu. Nevím jak dlouho. Nakonec mi bylo horko, tak jsem tančila nahá, tma snese všechno. :-D.
Tady jsem v jiném režimu, šla jsem sem hlavně kvůli odpočinku. To se mi splnilo, a hlavně se mi otevřela tím komárem nová cesta. Nic jsem dopředu neplánovala, šla jsem bez očekávání.
Asi už je večer, ale to se jen domnívám. Protože jsem snědla večeři. :-D
Myslím, že to celé na mně bude mít dopad, že vše čas ukáže.
Nechtěla jsem mít sdílení s Milanem. Přišlo mi to, že by tu tím bylo pro mě něco navíc. Ale pro lidi, co na sobě zatím duchovně nepracují, nebo pro začátečníky je sdílení dobré a prospěšné!
Takže závěrem? Bylo mi ukázáno, že velká ŽENA tvoří. Vše, co se v létě se stalo po nemoci M. bylo, abych poznala sílu svých emocí hněvu z bezmoci, který jsem měla před tím schovaný. Teď po nemoci M. vylezl v plné síle. Ale není to tvořivá síla. To jsem zde pochopila. Takže tvořím, tvořím, tvořím a respektuji, že je někdy někde něco určeného k rozkladu…
Poslední pátá noc.
Dárek na rozloučenou: prožila jsem blaženou nicotnost. Ještě ve mně přetrvává. Pochopila jsem, že BUDHA NENÍ OSOBA, ALE STAV. Mé úvahy o Budhovi z odpoledne byly asi jiné.
Je noc asi všude je ticho a tma…
Často se mi tady zjevují Indiáni s pery nebo ve zvířecích oblečeních. Nikdy jsem nějak k Indiánům neinklinovala. Ale asi nyní budu.
Už vím, proč se BUDHA tak usmívá, je mu prostě dobře. Konečně jsem doma.
Musím jít spát. Ještě, že zítra, nebo dnes, odcházím až déle. Supr TMA, supr být sám se sebou. Nikde jinde to není tak snadné.
P.S. moucha se již od té události s komárem neozvala. :-D
Kopírování a používání tohoto textu je možné, pod podmínkou, že současně přidáte aktivní odkaz na tuto stránku a také mi tuto skutečnost oznámíte: polak.kamila@seznam.cz, děkuji.
