Byl to můj první pobyt ve tmě. Těšila jsem se na něj a na to, co zde prožiji, aniž jsem se dopředu někoho ptala na zkušenosti. Zcela náhodou jsem si vybrala Brdské slunce, i proto, že slunce miluji a krom toho se mi líbilo, že zdejší chatka je dost prostorná a nabízí i možnosti cvičení (žebřiny jsou zde kromě karimatky na cvičení též J). V den příjezdu jsme měli s Milanem úvodní rozhovor o historii pobytu ve tmě a taky o technických záležitostech týkající se celého pobytu. Milan mě upozornil na určité věci, jako že ve středu bude slyšet siréna (byl první den v měsíci), že okolní lesy jsou ve správě vojáků, tudíž mohu slyšet i střelbu, tak abych se nelekla, že začala válka J, oznámil mi, že strava bude vegetariánská a bude ji vařit on sám…Taky mi řekl pro mě zajímavý pohled na rovnováhu člověka, podle nějž má každý tři důležitá centra v těle, a to mysl, srdce a střevo, a tato centra by měla být v rovnováze. Pak se šlo do chatky, kterou jsem měla možnost si ještě za světla prohlédnout a dostala jsem instrukce k ovládání topení, větrání a dalších věcí a Milan šel dopřipravit jídlo a pití na můj první den a noc. Já si mezitím vybalila jsem věci a prohlédla si zběžně, kde a co najdu. Když se Milan vrátil s pitím a jídlem, odevzdala jsem mu pro jistotu můj mobil. Ukázal mi též, kde najdu jistič, kterým si pak sama vypnu světlo, popřál mi hezký pobyt a zanechal mě mojí tmě. Já poprvé pocítila lehkou paniku, že vlastně vůbec nevím, zda všechno zvládnu v té tmě najít a ovládat tak, jak budu potřebovat. Ale nechtěla jsem zbytečně začátek mého tmavého pobytu odkládat, takže jsem se na chvíli ponořila do sebe a požádala vesmír, aby mi tu pomohl s mým záměrem, s kterým jsem sem šla, a šla poté vypnout pojistky. Zajímavý zážitek, když jsem ze svého těla neviděla ani kousíček. Jako kdyby mé tělo najednou neexistovalo. Oproti obavám jsem vše ve tmě našla a dokázala ovládat, i sprchu a regulaci topení a další. Tak jak jsem si tu odpočinula, to jsem si už léta nedopřála…První dva dny jsem jen odpočívala na sedacím vaku, rozjímala a spala J. Ráno mě nebudil žádný otravný budík (ani jsem vlastně nevěděla, kdy je ráno), a vstávala jsem, až když se mi prostě chtělo. Měla jsem čas na to si promasírovat tělo, v klidu si zacvičit, zatancovat, zahrát si na bubínek či si zazpívat. Nebo jen tak prostě být. Neměla jsem žádné povinnosti, žádný stres, žádný tlak na to někde v určitou hodinu muset být. Mohla jsem se plně věnovat vždy jen jedné činnosti, a vychutnat si tak třeba výborná jídla, které Milan připravoval. Tak dobrou vegetariánskou kuchyni jsem ještě dosud neochutnala JBěhem pobytu jsem se psychicky zregenerovala, načerpala nových sil, nahlédla do svého nitra a měla možnost více slyšet za toho ticha a klidu ze svého vnitřního světa… Pokud někdy ještě zvolím pobyt ve tmě, rozhodně pojedu sem.
